O nás
Název našeho ateliéru není náhodný. Vidíme v něm historický kontext podstaty samotné architektury. Patio provází lidstvo po tisíciletí – od antických římských atrií přes španělské renesanční dvory až po vnitřní zahrady dálného východu. Historicky bylo patio srdcem domu, které do hloubky dispozice přivádělo světlo, vzduch a život, zatímco zvenčí zůstávalo chráněným a neproniknutelným mikrosvětem.
V moderní architektuře vnímáme patio jako klíčový nástroj, jak do minimalistického, čistého prostoru vnést život a proměnlivost. Není to jen „dvorek“, je to architektonický prvek, který stírá hranici mezi tady a tam, mezi bezpečím interiéru a nespoutaností přírody.
Patio jako metafora vašeho vnitřního klidu:
Prah ticha: V hlučném a zrychleném světě je patio metaforou pro zastavení. Je to prostor, kde končí shon ulice a začíná váš osobní čas.
Světlo, které hladí: Díky patiu můžeme pracovat s dynamikou denního světla. Sledujete, jak se stíny pohybují po režné zdi, a vnímáte plynutí času v jeho nejčistší podobě.
Soukromí bez izolace: Patio vám umožňuje být venku, a přesto zůstat v naprostém bezpečí domova. Je to svoboda chodit bosí po trávě uprostřed vlastního obývacího pokoje.
Zelené plíce domova: I v tom nejstrožším minimalismu funguje patio jako organický prvek. Jeden osamělý strom uprostřed betonového nebo dřevěného čtverce se stává živou sochou, která se mění s každým ročním obdobím.
O zakladateli
Ateliér Patio vznikl z jednoduché myšlenky:
tvořit domy, ve kterých se lidé cítí dobře, a ne jen domy, které dobře vypadají.
Za ateliérem stojí Pavol Sojka, architekt, který věří, že nejdůležitější část domu se nedá nakreslit do výkresu, protože je to pocit. Pocit bezpečí, klidu, světla. Pocit, že “tady jsme doma”.
Při navrhování naslouchá lidem i místu. Sleduje, jak rodina žije, jak tráví čas, co je pro ni důležité.
A podle toho navrhuje prostor, který není strohý ani okázalý, ale pravdivý.
Prostor, který spojuje architekturu, přírodu a každodenní život do jednoho celku.
Jeho filozofie je jednoduchá:
Dům má sloužit životu, ne život domu.
A přesně tímto přístupem vzniká architektura, která má svůj charakter, ale zároveň citlivě respektuje lidi, kteří v ní budou žít.